Kouzlo jízdy v balíku
Cyklistika má mnoho podob. A každá z nich má svá specifika a přísná pravidla, která je potřeba za všech okolností dodržovat. V opačných případech, to může skončit odřeninami. Při těch lehčích pádech. Přesně o tom je jízda v pelotonu, nebo balíku chcete-li. Pro její zvládnutí jsou nutné zkušenosti a disciplína.
Jízda v pelotonu je jedinečným zážitkem. Cyklisté v „hroznu“ totiž vytvářejí obrazce, které těm největším romantikům mohou připomínat hejna ptáků či ryb, která v jediném okamžiku mění synchronizovaně směr jako jeden organismus. Záběry z těch nejslavnější a nejnáročnějších cyklistických závodů počínaje lednovou australskou Tour Down Under, přes velkou trojku Giro de Italia, Tour de France a španělskou Vueltu a konče říjnovým etapovým závodem Kolem Guangxi v Číně totiž vždy obletí celý svět. Stovky cyklistů v pelotonu tvoří jeden celek. A to je samozřejmě lákavá podívaná, která z pohodlí křesla či pohovky, nevypadá vůbec jako náročná. Opak je ale pravdou. Jízda kolo na kolo, řídítka na řídítka, rameno na rameni, je jedním z vrcholů cyklistického umění.
Nic pro začátečníky
Takže pokud jste si právě koupili nové kolo a adrenalin ze sledování profesionálů jedoucích jako jeden vás ženou do sedla rovnou skupinovou jízdu vyzkoušet, tak vychladněte. Než se do jízdy v balíku pustíte, je nutné abyste už měli něco našlapáno. A to nejen z důvodů fyzičky, nechcete nikoho zpomalovat, ale především z hlediska celkové kontroly nad kolem a samozřejmě nad sebou samým.
Pro první kilometry ve skupině je doporučeno vybrat si již zkušené cyklisty, kteří mají s takovou jízdou své zkušenosti. Postup celé skupiny vpřed je totiž existenčně závislá na komunikaci, především gesty, mezi jednotlivými částmi pelotonu – hrotu (nebo špici), středu a konce. Z logiky věci má každá část balíku svou předem určenou funkci.
Pravidla
Na hrotu či špici tak proto najdete cyklisty s největšími zkušenostmi. Na lídrech totiž závisí celý osud cyklistů za nimi. Mají přímý výhled na trať a přehled o všem co může peloton očekávat. Jejich povinností je včas a zřetelným a jasným způsobem, vokálními povely či gesty, informovat kolegy v jejich závěsu. Když totiž jezdec v čele spatří nebezpečí na trati například v podobě výmolu, a ostatní nijak neinformuje, tak jezdci za ním o hrozbě nic neví a mají tak menší prostor pro reakci. Takováto zaváhání mohou končit i fatálně.
Prostředek pelotonu s sebou nese jiná úskalí než vůdcovská pozice. Cyklisté ve středu musí důsledně sledovat pokyny lídra a tyto informace včas a opět srozumitelně předávat zbytku balíku. Musí rovněž dávat pozor na odstup od kolegů v předu i z boků. Sebemenší kontakt mezi cyklisty může v pelotonu skončit velmi neslavně a bolestivě.
Ocas, neboli konec skupiny cyklistů, je nejméně náročnou pozicí z pohledu výkonu. Co se týká pozornosti, tak ani na konci nesmíte polevit. A doporučuje se také sledovat tempo celé skupiny. Dost často se stává, že právě na svém konci se peloton nejčastěji trhá. Pokud se vám to stane, tak sledovat vzdalující se záda kolegů v jedné stopě není vůbec příjemný pocit.
Jak už bylo napsáno, před jízdou samotnou je velmi důležité se seznámit s gesty, jakými se celý peloton dorozumívá. Některá univerzální si v krátkosti probereme. Tím nejzákladnějším, které se s jistotou skupinu od skupiny neliší, je znamení o změně směru jízdy. Naučené bychom jej měli mít všichni. Jen při jízdě v pelotonu musí lídr o odbočení informovat upažením s dostatečným předstihem. Kolegové pak informaci musí neprodleně předat zbytku balíku. Pozor. Tuto informaci musí sdílet i konec pelotonu, aby informoval ostatní účastníky na silnici.
Soustředění především
Vybočení ze směru jízdy vyžaduje také objíždění překážek – stojících vozidel, pomalu jedoucích vozidel a podobně. V takovém případě vůdce pravou rukou za zády mávne ve směru objíždění. Podle pravidel silničního provozu by však měl dávat také znamení o změně směru jízdy, které by mělo po gestu objíždění následovat. Zkrátka, aby nám při pouhém objíždění zbytek pelotonu neodbočil a lídr v tom zůstal na vlastní triko.
Stejně rychlou reakci musí vyvolat informování o výmolech na cestě. To lídr provádí jednoduchým ukázáním nataženou paží a vzpřímeným prstem ve směru, kde se překážka v podobě díry na silnici nachází. Také v tomto případě je nutná synchronizovaná reakce cyklistů jedoucích za lídrem až k ocasu pelotonu.
Závěrem snad jen pár připomenutí. Aby se jízda v balíku stala nezapomenutelným zážitkem, je potřeba být fyzicky připraven, důsledně sledovat pokyny a být ohleduplný a obezřetný.
Petr Korečka
