Cyklistické Gran Turismo: TREK Domane SL7

Rychle a daleko

Domane SL7 čtvrté generace vyzývá k rychlé dlouhé jízdě už od pohledu: Elegantní rám, při jehož konstrukci tvůrci mysleli na aerodynamiku - aerodynamické linie hlavy řízení a profil spodní rámové trubky je blízký aerodynamicky velmi pokročilému závodnímu Madone gen8 - 37 mm vysoké karbonové kola Bontrager Aeolus, to vše evokuje rychlost. Hodně rychlosti.

Mimořádné pohodlí zaručuje tlumící prvek IsoSpeed (nastavitelné odpružení sedlovky) i karbonová sedlovka. Jak toto kombo maká zmíníme později. 32 mm široké bezdušové pláště nabízí velmi rozumný kompromis mezi rychlostí a pohodlím. Zkrácené sedlo poskytuje víc pohodlí než závodní sedla stejné značky (Bontrager), pokud si jezdec vybere správnou šířku. Polstrování horní části řídítek pod omotávkami taky poskytuje výrazně pohodlnější úchop.

Pro život jaký je

Výbavení na dlouhé cesty však nekončí v prvcích zajišťujících pohodlný život s tímto strojem. TREK do Domane zakomponoval několik "simply clever" vychytávek, které značně rozšíří možnosti jeho používání a to zejména směrem k cestování. 

Pneuservis ve štangli - praktický úložný prostor ve spodní rámové trubce pojme sadu na opravu bezdušových kol společně s bombičkami a adaptérem na nafouknutí, multiklíč i duši. Součástí víka tohoto "kufru" je držák na multitool, který jde jednoduše odmontovat, aby neoprenová "ponožka" uvnitř pojmula více věcí.

Karbonová aerodynamická vidlice pojme pláště o šířce až 38 mm (viděl jsem však namontovanou i čtyřicítku). Pokud vás čeká ježdění po lese nebo v blátě, dá se Domane přezout na širší pláště a ejhle - je z něj gravel pair excellence. Opačně, pokud nazujete kola s 30 nebo 28 mm širokými plášti je tu v této specifikaci velmi schopná silnička, se kterou zabodujete v Road Classics nebo L'Etape. Většina majitelů však zůstane u originálních 32 plášťů, protože jsou vskutku univerzální. Ale nepředbíhejme.

Karbonový rám z OCLV karbonu s pohodlnější endurance geometrií (v tomto případě stále umožňující agresivnější jízdní pozici díky sníženým řídítkům) nabízí montážní místa pro připevnění brašen, což je skvělá věc. I na tuto rychlou silničku kategorie endurance tak můžete připevnit například rámovou brašnu Bontrager, batúžek na jídlo nad rámovou trubku apod. a to bez pásků na suchý zip, které vám bez podlepení časem odřou lak. Další body jsou dokonce na spodní straně dolní rámové trubky (třetí bidon nebo kontejner na vercajk?), což bývá k vidění jen u lepších gravelů. Pro cukrové panenky  jsou tu i body k připevnění blatníků.

Hodně radosti poskytuje i hladce a spolehlivě fungující elektrická Shimano Ultegra. Jejím příjemným bonusem jsou nenápadná tlačítka na rukojetích, která mohou ovládat například listování stránkami cyklocomputeru, nebo zapínat/vypínat světla (pokud umí ANT+).

Na cestách

Možná jsi výkonnostní cyklista a nejvíc ze všeho tě rajcuje zdolávání limitů, honění rekordů na segmentech ve Stravě na několika málo okruzích, kde znáš každý výmol a patník. Možná ale používáš kolo k delším cestám a vyjížďkám do neznáma a potřebuješ být připravený na vše, včetně nekvalitního asfaltu, úseky ledabyle dlážděné kočičími hlavami, občas nějakou polňačku, na kterou tě Garmin nebo mapy.cz vyšlou i se silničním kolem. Právě v tom by měl Domane SL7 excelovat.

Beru jej na cestu Praha - Kutná Hora po silnicích vedoucích mimo hlavní tah. Trasa slibuje vertikálně členitý terén, minimum provozu, zajímavý profil s odměnou ve formě panoramat nedoceněného historického města, kterým Kutná Hora je.

Proplétám se městem, nekvalitní asfalt, koleje, obrubníky vytáří slušný parkur, ale nic co by bylo díky 32 mm plášťům nepříjemné. Hlavně rychle pryč z města... 

V polích za Prahou už můžu zvýšit tempo a zasportovat si. Cesty stínem prosvětlených lesů kolem Babic s tůněmi a hustým mechem jsou skvělou satisfakcí za městskou etapu. Domane sviští, přední kolo přes svou šířku působivě řeže vzduch (malý rozdím mezi šířkou pláště a ráfku) a podle cyklocomputeru jedu v pohodě tempo, které bych jel s žiletkou, na kterou jsem zvyklý. Hladký asfalt přecházi mezi vesnicemi v proslulou českou okresku, která občas přejde v dlážděné pavé pasáže. Instinktivně se zvedám ze sedla, ale není to třeba. Bez problému můžu pohodlně sedět a dupat watty do pedálů v místech, kde bych na aero silničce raději postál v pedálech. Je to hodně návykový pocit.

Ve stoupáních mám pocit, že jedu mírně pomaleji než na vrchařské silničce, ale podle změřených údajů šlo spíše o pocit založený na vnímání větší míry pohodlí. Pláště nafoukané blízko svého maxima (přes 4 ATM) jedou skvěle.

V parném létě dochází voda, těším se na občerstvovačku v nějaké vesnické hospůdce. Projíždím však asi pátou obec a po cestě nikde nic. Inu, lokálních hospůdek ubývá. Proto, cyklisto, když nějakou uvidíš, sesedni z kola a utrať trochu peněz, místní to sami neutáhnou a síť řídne... Když se zadaří, jsem už 15 km od Kutné Hory.

Příjezd do města je velkolepý: Přesto že jsem trasu plánoval v aplikaci pro silniční kolo, přijíždím lesem podél Vrchlice po neasfaltované stezce... a jsem rád. Vpravo skalní masiv, po levé straně se střídají dominanty města, sv. Barbora a další sakrální stavby... hliněnou cestu střídá sjezd po kamenném úseku... Jsem v cíli.

Nejuniverzálnější silnička?

Během cesty se vystřídali snad všechny typy povrchů a já jsem si královsky užil sportovní cyklistiku i romantiku na nezpevněných lesních stezkách. Na silničním kole. Domane dokáže být po čertech rychlé na hladkém asfaltu, ale pokud ten skončí, radost v sedle pokračuje dál. Nejlepší kolo pokud chcete jet rychle a daleko? Jestli uvažujete o kole, které umožní sport, cestování, ale třeba i každodenní dojíždění, nemůžete Domane nezkusit. Já už jej mám doma.

Pavel Hrůza